Učitel Hanousek přehlédl skupinu žákyň a žáků na lyžích, kteří se shromáždili na začátku sjezdovky. A mnozí se ne moc nadšeně dívali dolů.
„Tak jsme všichni?“ zeptal se nahlas.
„Chybí Michellin! Asi se zaseknul na lanovce,“ ozval se někdo.
„Ksakru, kde je?“ zeptal se Hanousek, přičemž si v duchu vybavil žáka Mirka, který díky své zavalité postavě získal onu přezdívku.
„Mám vobavu, že ten sem nedojede. Možná se skutálel zpátky dolů,“ řekl Filip a všichni se rozesmáli. Za okamžik se však objevila doširoka rozkročená postava, která měla roztažené ruce a jela přímo na ně.
„Bacha! Michellin se na nás řítí!“ vykřikl kdosi a ve skupině nastal pohyb všemi směry.
„Uhnětééé!!“ křičel rychle se přibližující Mirek.
„Špičky lyží k sobě!“ vykřikl na něho Hanousek, ale bylo to marné, Mirek jel dál. Několik šťastlivcům se podařilo včas uhnout, ale ti zbývající se složili na sníh v řetězové reakci.
„Vokamžitě ze mě slez!“ rozkřikla se Vendula, kterou nechtěně Mirek zavalil.
„Hele, na Michellina přišlo předčasně jaro!“ zvolal Ota.
„Jééé, mně ujela lyže!“ vykřikla Marta.
„Já ji chytím!“ nabídl se okamžitě Filip a rozjel se za jedoucí lyží. Stejně ochotný však byl i Pavel a vzápětí se oba srazili.
„Ty blbče! Co děláš!“ zařval padající Filip, na něhož se skácel Pavel. A oběma vzápětí ujely lyže.
„Tak mládeži, vstávat, vstávat!“ zvolal hromovým hlasem Hanousek, který zamračeně sledoval následky jízdy Mirka.
„Jéé!! Pane učiteli, já jedu!“ ozvala se Monika, která se ocitla na začátku sjezdovky.
„Vobloukama sjížděj dolů!“ zvolal na ni, načež se ozvalo ječení, které doprovázelo její přímočarou jízdu sjezdovkou dolů.
„Já jedu za ní!“ vykřikl Ota a rozjel se.
„A ostatní vobloučkama, zdůrazňuju vobloučkama, sjedou sjezdovku!“ řekl ostatním.
„Teď se dívejte, jak jezdí profík!“ zvolal Franta a hůlkami se odrazil. Pak se přikrčil a provedl na sjezdovce první oblouk. Na jeho konci se mu však připletl do cesty Pavel, který se zrovna postavil na lyže.
„Uhni!“ zařval na něho, ale bylo pozdě. Oba ve zlomku vteřiny dopadli na povrch sjezdovky za zvednuté sněhové tříště všemi směry.
„Amatéři! Dívejte se, jak má sjíždět sjezdovka!“ zvolal Filip a rozjel se. Sjížděl sjezdovku elegantně, ale jen do toho okamžiku, než šlusem sjíždějící Mirek o něho lehce zavadil. Okamžitě ztratil rovnováhu a za vrávorání vyjel zcela ze sjezdovky, a to přímo do lesa. Poté se ozvalo praskání větví, načež svou jízdu zakončil v krmelci.
 Mirek se také pokusil o oblouk, jenže jej přetáhl a projel napříč sjezdovkou. Vzápětí několika lyžařům zkřížil cestu a ti se poroučeli na povrch sjezdovky. To však nebylo vše. Před sebou náhle uviděl jedoucí lanovku a lyžaře na kotvách. Jeden lyžař po jeho nárazu na rozkymácené kotvě náhle nebyl, a zatímco Mirek mizel v houštinách, onen lyžař za nadávání ležel rozplácle na sněhu ve stopě od lyží. A za chvíli další jedoucí lyžaři kvůli němu z kotev spadli.
„Jééé! Mně zase ujela lyže!“ vykřikla Marta a pokoušela se o jízdu jen na jedné lyži ve stylu holubičky, což nemělo dlouhého trvání. Vzápětí následoval pád, a sjíždění po břiše.
 Karel nabral při sjíždění sjezdovky na rychlosti a náhle z ní zcela vyjel. Projel řídkým lesem a pak před sebou uviděl dřevěnou chatu. Zdárně se jí vyhnul, ale už se nevyhnul hromadě složeného dříví. Ta se vzápětí rozpadla a brzo byla stráň plná polínek, zatímco on se kutálel mezi nimi.
 Hanousek nervózně sledoval po sjetí sjezdovky počínání svých žákyň a žáků. A neuniklo mu, že někteří z ní vybočili a ti zbylí se jí snaží sjet všelijakými možnými způsoby. Zděsil se, když spatřil nepřehlédnutelnou postavu Mirka, jak vyjela z prostoru lesa vedle lanovky a vřítila se opět na sjezdovku. Přitom opět jedna postava lyžaře na kotvě spadla a po ní pak i další. Netrvalo to dlouho a na sjezdovce došlo díky Mirkovi k četným pádům lyžařů.
„Tak tenhle lyžařský výcvik mi byl čert dlužen,“ pomyslel si a oddechl si, když se všichni jeho svěřenci postupně z různých stran ve zdraví pod sjezdovkou sešli.

KONEC