Dílo #1247 |
Autor: | Shaylen |
Datum publikace: | 30.11.2003 14:21 |
Počet návštěv: | 801 |
Počet názorů: | 9 |
Hodnocení: | 4 |
Omotáni kolem packy kočičí III. |
Stanley je velmi hravý kocourek, tedy spíše kocour má, už kolem sedmi kilo.
Dostává stále myši na hraní a večer, když všichni spí tak je rozhazuje po bytě.
Mazlit se moc nechce, jak už jsem napsala, ale večer potichu šlape po peřinách
rodičů a nakukuje jim do obličeje, jestli ještě spí. Když byl malé koťátko, tak
to šlo, ale sedmikilový kocour může po vás šlapat, co nejtišeji a není mu to nic
platný, jeho packy se vám zaboří do těla a jste rádi, když se zastaví u krku, jo
kdoví jak by to dopadlo, kdyby svou packu nechal zabořenou na krku trošku déle a
vy hluboce spali. Někdy ho už nebaví čekat až do rána až se někdo probudí a
bude se mu věnovat a tak začne škrábat křeslo v obýváku, které může mamka
vidět z postele v ložnici, protože je otevřeno. Kocour škrábe, packy nechá na
křesle a ohlídne se k posteli, jestli se už někdo vzbudil. Škrábe tak dlouho
dokud se neozve.
„Kocoure neškrábej to křeslo.“
Kocour je rád, že se již někdo probral a radostně škrábe dál. Jeho cílem je
vyhnat alespoň jednoho páníčka z postele /většinou mamku/.
„No tak nech toho,“ ozve se znovu a na kocoura letí polštář.
Kocour si něco zamňoukne, ale ve škrábání pokračuje až dosáhne toho, že mamka
vstane a jde k němu. On okamžitě vyskočí a běží pryč. Chce se honit. Mamka jde
při té příležitosti na záchod, když už musela ve tři ráno vstát z postele.
Kocour si myslí, že se s ním bude honit a utíká před ní s naježeným ocasem a
uskakuje na strany. Mamka se zavře na záchodě a kocour škrábe na dveře. Trochu
je pootevře a rukou si chvilku pohraje s kocourem. Když si hraje, tak má
zatažené drápky, ale facky které dává mají opravdu sílu.
Kocour dosáhl svého, mamka mu nasypala nové jídlo, vyčistila mu jeho záchůdek,
pohrála si s ním a tak si spokojeně vrní. Někdy si dá pokoj a usne po tom, co
spořádá plnou misku. Jindy v buzení pokračuje do rána, kdy se vstává. Když jsou
všichni vzhůru, tak si jde lehnout.
Jeho další oblíbenou hračkou jsou živé myši, sám jich moc neulovil, asi tak tři.
Ale jednou se do pastičky ve stodole chytila myška a taťka mu jí přinesl na
hraní. Kocour myšku chytal a hrál si ní, ale zakousnout jí nechtěl. Nakonec jí
musel taťka znovu dát do pastičky, aby se myška nevzpamatovala tak, že by
zalezla někam v bytě. Na lavici, kde si s ní kocour hrál, byly rozložené noviny
pro tento případ, a Stanley pak usilovně pod novinama hledal, kam se mu jeho
oblíbená položivá hračka ztratila. Byl zklamaný, že myška zmizela.
|
|
Názory čtenářů |
30.11.2003 14:24
Albireo
|
No jo, kruté hry šelmiček. |
30.11.2003 14:40
fungus2
|
Také máme doma kocourka!! Líbilo. TIP |
30.11.2003 17:50
Adriana
|
Seš si jistá, že píšeš o svým kocourkovi? Nějak nápadně mi to připomíná kousky
našeho pejska. * |
30.11.2003 22:01
Wopi
|
náš kocour by si s nim moh podat packu :) |
02.12.2003 02:16
stanislav
|
kocour je dravá šelma, i když se vejde do bytu... :o)
* |
13.12.2003 10:52
yenn
|
:) Kdyzi jsem psala o svych kockach textik Jak budi Garf a jak Ifigenie, na Neviditelnem psu, kdyz tam jeste vychazela kocici rubrika Dumka.
Tohle mi to velice pripomnelo :) |
13.12.2003 15:37
Shaylen
|
Díky moc za reakce, jsem ráda, že máte rádi kočičky :) |
13.12.2003 15:57
Albireo
|
Jé, Dumku jsem moc rád čítal! Teď z ní vznikl Zvířetník. |
22.12.2003 23:31
Igor_Indruch
|
No, takovou "hru kočky s myší" jsem měl možnost pozorovat zatím jenom jednou a docela mi to stačilo. Byl to totiž úplný horor. Kočka se jmenovala Honey a opravdu měla takovou krásnou medovou barvu - jako zcukernatělý med.
Tuhle ji vidím, jak si v zubech hrdě nese myšku - ale opatrně, aby ji neublížila - jako koťátko. Nese si ji do kouta, kde se jí myš nemůže nikam schovat. Pouští ji na zem. Myš se snaží zdrhnout, samozřejmě. Kočka ji chvíli (zlomyslně :-)) dopřává vychutnat si pocit znovu nabyté svobody. Pak sekne tlapkou - ano, takový ten kočičí pohlavek, se zataženými drápky. Myš letí ke zdi. Chvíli se tam krčí a viditelně se třepe strachy. Kočka sedí na místě, dělá jakoby nic. Po chvíli si myš dodává odvahy a znova to zkouší. Tentokrát se pomaličku, přikrčeně plazí podél zdi. Kočka pořád nic. Myš už je na úrovni kočky. Vyráží vpřed, ale opět marně. Kočka skáče a chytá ji do tlamy. Háže ji zpět do rohu. Tentokrát ale trošičku kousla. Jenom trošičku. Na myším kožíšku se matně lesknou dvě kapky krve. Ale bolest dělá svoje. Myš vybíhá přímo proti kočce. Kočka ji uhýbá ve stylu toreadora a nechává ji proběhnout kolem - ale jenom na délku packy. Potom sek - jeden drápek stačí. Přitahuje si nabodnutou myš k sobě a olizuje z ní krev. Pak ji znova hází ke zdi. A myš znova běží, běží o svůj život. A další seknutí a další díra v kožichu. Teď už je myš totálně dezorientovaná. Běhá sem a tam, jako opilá. Opilá bolestí a strachem. Kočka okolo ni tancuje svůj válečný tanec. Tu ji sekne levou, tu pravou. Občas ji chytí do tlamy, vyhodí do vzduchu a znova chytí. Nebo nechá spadnou na zem. Přijde na to. Po nějaké době už myš nemá sílu vstát. Kočku to přestává bavit. S ocasem vítězoslavně vztyčeným odchází pryč.
Jdu k myši. Ještě je živá. Dolní polovinu těla má úplně staženou z kůže. Hrabe nožkama a snaží se někam odplazit. Drtím jí podpatkem hlavu.
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|