Nad ránem se mi břízy klaní
a hladí něžné pousmání
Uprostřed světel na ulici
Laskáme plody našich dlaní
zase nás čeká vinobraní
než přijde ráno zhasnout svíci
Naděje skryté v nedoufání
a touhou zlořečená přání
dám k nohám v obět létavici.
Znám to tam u vás a nejednou jsem tam v noci byl... Dobře zachycená nálada s
prostředím.. Otázky o trpké odpovědi s nadějí jenž se po vyslovení zbortí jak
rozkoplý hrad z písku.. A přesto to nevzdáme a žijem dál... Takhle to na mě
působí.. T*
naděje skryté v nedoufání.... to je zrovna taková ta poezie, kterou ja moc nemusim...strohé, krátké, výstižné.. žadne zbytečnosti, ale neoslowuje me to