Ne, nikdy jsem neseděla s amantem po boku
na Timesquare
zato
jsem v půl třetí ráno
dovlekla hubenou holku
s očima velkejma tak
                                  že v nich spolu se svým děsem táhla celou
                                  noční Prahu
                                  se všema hvězdama a pasákama
do tramvaje
která jela opačným směrem než jsem
            chtěla spát
kamsi do Kobylis, kde se narodil můj táta 

celou cestu koukala trhaně z okýnka
            & po lidech
            & po lidech
            & z okýnka
zatímco rty z veliké dálky neslyšně opakovaly jednu větu
jako nějakou vysvobozující mantru
            nebo zachytávaly první slova
                        z nesmyslnejch
            osvícenejch billboardů 

když jsem jí podávala zbytek vína
rozbrečela se
a pak ho třema hltavejma polknutíma 
                                             dopila
a toto jest krev Kristova 

& dál
bezmocně
držela prázdnou láhev ve vyzáblejch prstech
            slzy barevný od blikajících semaforů
                        se jí koulely po tvářích
                        jako závaží
            který ze sebe tý noci dostávala 

Na Stírce jsem vystoupila
aby nepoznala ten strach
že by svýma obrovskýma hnědýma očima
mohla pohltit i mou bolest
            podala mi láhev a ubalenýho špeka 

než přijela další tramvaj
přisedl ke mně trávovej anděl
            neslyšně přikroužil na svejch trávovejch křidýlkách
a rozpustil mě v noci
dlouho jsme mlčeli
                                               jen mě chlácholil a objímal
když odlítal
pohladil mě křídlem po zádech
            a pak se zarazil
na chvilku
na malou chviličku 

jako by věděl
že nikdy nebudu sedět na Timesquare
            jako by uviděl
                        že mý křídla vzplanuly odleskem hvězd

na konci nevyslovitelného