Autoři  Stránka autora  Názory autora  Díla hodnocená autorem 

Dílo #11578
Autor:Danny
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.11.2004 17:04
Počet návštěv:6221
Počet názorů:30
Hodnocení:17

Sebevražda
Každý má své životní téma - nebo několik témat. U mě je jedním z těchto témat sebevražda.

Zpočátku - jako malé dítě - jsem chtěl být nesmrtelný. Chvíli jsem i věřil že jsem... Ale pak se to přehouplo a na místo touhy po nesmrtelnosti přišla naopak touha zemřít.

Poprvé si to pamatuji, když jsme měli neštovice a naši museli být v práci - najali nám paní na hlídání. To jsem chodil do první třídy. My dva (já a sestra) jsme se najednou střetli s přísnou, rigidní výchovou od těchto paní na rozdíl od liberální, na dialogu založené výchově od rodičů. Pamatuju si, že tehdy mě poprvé napadlo vyskočit od nás z šestého patra z okna a tím problém "vyřešit".

Dále si pamatuju jak jsem při "utrpení" dítka školou povinného přemýšlel co by se po takové smrti stalo. Sám sebe jsem si představoval na jiném (onom) světě, který byl v mé tehdejší fantazii lepší než ten náš - třeba Studio Kamarád tam běželo nepřetržitě, nikdy nekončilo... A naše jsem si představoval jak jedí svíčkovou: "Ach jo, toto jídlo měl Daníček nejradši. Neměli jsme ho nutit do těch sportovních kroužků, třeba by tu teď s námi zůstal..."

Když jsem chodil do páté třídy, dávali v televizi seriál "Randall a Hopkirk". Hopkirka hned v prvním díle přejelo auto a pak jako duch, celý v bílém, procházel světem. Mohl projít zdí, teleportovat se kam chtěl, pozorovat lidi aniž by byl pozorován... Představoval jsem si tehdy, že mě taky přejede auto a budu v bílém, neviděn, pozorovat svoje příbuzné a přátele, občas telekinezí či inspirací něco trochu ovlivním, ale jinak budu "nad věcí".

Je zajímavé, že v opravdu těžkých dobách, které přišly poté, jsem na dobrovolný odchod ze života nepomyslel. Posmívali se mi tehdy spolužáci ve škole. Díky tomu jsem měl snížené sebevědomí a žádná holka o mě nezavadila ani pohledem.

Stáhl jsem se do sebe, to ano, ale nějak jsem to přetrpěl bez touhy zemřít.

Všechno "bouchlo" až za rok po odchodu z gymplu. Konflikt mezi mojí od přírody srdečnou povahou a drastickým uzavřením do sebe, tlak nevyužité fantazie, sexuální tenze... propukla u mě psychóza s bludy, halucinacemi, zrychleným myšlením... To mi bylo dvacet.

Když jsem se vrátil z psychiatrické kliniky, začalo období slabosti a deprese. Nemoc vyčerpala veškerou moji energii, bolelo mě u srdce, padal jsem do těžké deprese... Nedokázal jsem se vyrovnat s tím, že jsem psychicky nemocný, že nemám partnerku, která by mě pomohla, že, že, že...

A skutečně jsem skočil, přátelé. Cítím, že bych vám to takhle otevřeně měl napsat, ani nevím proč. Asi měsíc jsem se dával dohromady na Úrazovce, dva měsíce na psychině v Praze...

Zpočátku jsem po návratu do života (po tom všem) cítil ohromnou radost z toho, že můžu žít, že se můžu hýbat, mluvit... Ale touha nepatřit do tohoto světa, pocit že mi "tu" není dobře mě nikdy úplně neopustil. Občas pociťuji bolest ze samotné existence v této rovině reality, pocit že mě to tu nemá co nabídnout a já nemám co nabídnout zase nazpátek... Napsal jsem tu dokonce i dílo "Proč nechci být v tomto světě".

Připadá mi divné, že by Bůh donucoval lidi k tomu, aby tu zůstávali i když nechtějí (ve stylu "zabil ses? jdeš do pekla!"). Větu "život sis nedal a tak si ho nemůžeš vzít" považuji za demagogii - nevyžádaný e-mail či reklamu do poštovní schránky sis taky nedal(a) a vyhodit ji můžeš...

Zůstávám tu hlavně kvůli tomu, že tu mám ještě co na práci. Psát, inspirovat atd. Taky proto, že jsou tu přátelé a rodina, které by můj odchod zarmoutil. Přesto se mi často vrací myšlenky na sebevraždu. Chodím k psychiatrovi, antidepresiva beru, psychoterapii také podstupuji. Psycholožka říká, že pokud sebevraždu beru jako možnost, pak před ní je nutno vyzkoušet všechny možnosti ostatní, protože po ní už to nejde.

Ani nevím jak to celé zakončit... prostě cítím že jsem to měl napsat a že jsem to měl napsat takhle. Howgh.

Názory čtenářů
23.11.2004 17:53
nympha_Echo

takže - abych se nevopakovala :)) ... bolí to bolí

a já vás jednou přijdu spasit (s úsměvem)
23.11.2004 17:58
Albireo
Krásně otevřené vyznání. A za tu paralelu se spamem tip
23.11.2004 18:09
Hester
tak jak říká Jeff...
23.11.2004 18:47
Wopi
Jeff Logos napsal(a):
Igore, tipoval bych, že prožíváš krizi třicátníka. To je pěkná mrcha. Ale ještě to pár let vydrž do čtyřicítky a padesátky...bude líp :-)))
K tomu jen tohle: prdlajs. :))
23.11.2004 18:54
Jeff Logos
Wopi, dokážeš být tak optimisticky inspirující
23.11.2004 18:58
Wopi
Já vim.
No jo. Když já si vzpomenu na krize třicátníka... ta pohodička... :))
23.11.2004 19:20
Audrey
Tam i tady ... hvězdička a nejen internetová, podívej se dnes v noci na nebe, Danny...
23.11.2004 19:42
noisette
Ještě jsem se sice nedostala tak daleko jako Danny, ale každopádně vím, na co na začátku asi myslel. Cítila jsem se podobně. Snad se z toho dostanu dřív než on, protože já už možná přišla na to jak snít s otevřenýma očima a občas inspirovat sebe samu. Zní to bláznivě a naivně, ale mně je dobře.
Tip:-)
23.11.2004 22:54
Humble
Život je hnusnej a přece krásnej. Tip :o)
23.11.2004 23:06
Nick
no husty... nastesti takove stavy nemam... ale chapu ze pro nekoho je to mensi zlo to ukoncit, nez byt tady... clovek musi najit duvody proc
24.11.2004 07:52
Seregil
Berme život jaký je... někdy je to těžší než obvykle...
Dobře napsáno....
24.11.2004 09:34
Jony
Nevim, jestli tohle dílo tipovat... Jednou jsem něco podobnýho napsal (i s podobnym průběhem), ale vduchu jsem nenáviděl každýho, komu se ten příbeh líbil.. Jsem asi divnej.. :o/
24.11.2004 09:38
Humble
Jony: všichni jsme Gogo :o)
24.11.2004 11:39
fermosa
K tomu jen tohle: prdlajs. :))
Wopi, buď optimista, zralí muži jsou v kurzu!! :o))

K tomu dílu. Během četby jsem přemýšlela jestli to mám brát vážně. Jestli je to skutečně o tobě a o tvých pocitech. A pak jsem si vzpomněla na svou včerejší noční depku, 30 vyhulenejch cigaret, svoje ranní kruhy pod očima, tmu v pokoji a zvuky zvenčí, noční můry a pocit, že je toho na mě prostě moc a kdybych teď usnula a už se neprobudila.. :o) a ráno svítilo sluníčko a na hlavu mi spadl barevnej zapomenutej podzimní list a usmál se na mě chlápek projíždějící v autě a taky mi chutnalo ranní kafe..., tak ti ten barevnej list posílám a taky políbení...
24.11.2004 12:34
johanna
jo za tu paralelu se spamem tip :)
jinak vím, hodně blízký takže radši mlčím
24.11.2004 20:32
Pavla

nojono.. co dodat... napapat se, vyspat a ráno jít znova do boje.
25.11.2004 19:18
LIBERO
já bych taky viděl za nejlepší ten aforismus se spamem* (když to teda neberu jako osobní příběh).
25.11.2004 22:26
Lena
Wopi, Igor: Krize třicátníka, padesátníka... cha, ¨jak tak pozoruju svého tatínka, jenž se právě protrpěl životem k šedesátce... všichni se máme ještě na co těšit!

Na celém dílku se mi nejvíc líbí následující odstavec, protože přesně vystihuje i některé mé pocity:
"Zpočátku jsem po návratu do života (po tom všem) cítil ohromnou radost z toho, že můžu žít, že se můžu hýbat, mluvit... Ale touha nepatřit do tohoto světa, pocit že mi "tu" není dobře mě nikdy úplně neopustil. Občas pociťuji bolest ze samotné existence v této rovině reality, pocit že mě to tu nemá co nabídnout a já nemám co nabídnout zase nazpátek..."

Přesto netipuji, myslím, že literárně to za to nestojí, jakkoliv lidsky s tím souzním.
01.12.2004 12:05
Kodynie
Čím dřív se člověk smíří s tím, že si svá léta života musí odžít, že to dostal natvrdo a na bůhvíkolik let (teda ta stovka nepodmíněně mne příšerně štve) a že smrt nepřivolá předčasně, tím lépe pro něj. Každý má vyměřen svůj čas zde jinak. Jen tak mimochodem, někde jsem četla teorii, že peklo je zde na Zemi a že sem bytosti bývají posílány za trest.
20.12.2004 10:59
AZALIN
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)