Dílo #10550
Autor:marvec
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:14.10.2004 23:13
Počet návštěv:948
Počet názorů:5
Hodnocení:1

Prolog
Napsal jsem to už dávno a vím, že to nemá přílišnou úroveň. Přesto by mě zajímalo, co si o tom myslíte...
Oko
Každé ráno mě budí do života nakřapnutý řinčivý zvuk rezavého budíku, který snad pamatuje i druhou světovou válku. Zůstal v tomhle bytě, stejně jako většina vybavení, po původní majitelce. Budiž ji země lehká.

Světlo se pomalu, ale neodbytně, dere škvírou mezi těžkými závěsy dovnitř pokoje. Svazek paprsků osvětluje prach vířící v místnosti. Zběžně si kontroluji tep. Co naplat, tak dneska budu ještě vstávat. Odhrnuji závěs a chvíli koukám z prvního patra na protější, asi tři metry vysokou, cihlovou zeď. Je začátek podzimu, takže téměř splývá s pestrobarevnými korunami napůl opadaných stromů. Celá ta hra barev je velice působivá. Na zahradě za zdí shrabuje někdo listí a ulicí se líně loudá ranní mlha. Pomalu nasazuji náladu a výraz číslo 34. Po základní hygieně oblékám kabát na pyžamo a ještě trochu rozespalý vycházím se svým psem na ulici. Je po šesté hodině a kolem je slyšet jemné ševelení města. Už se probouzí. Jdu podél zdi a na jednom, po dlouhá léta mi obvyklém, místě vytahuji z neomítnuté červené zdi uvolněnou cihlu. Můj pes zatím běhá kolem a mě se po krátkou dobu naskýtá pohled do krásné nekonečné zahrady „věčného klidu“. Říkám jí tak, protože to není jak tady venku; nikdo tam nespěchá, nejsou tam žádná auta ani stres… S myšlenkou: „Tak zase zítra“, si povzdychnu, zasunu cihlu do otvoru, určeného pro ni kdysi dávno mistrem zedníkem, a zavolám na psa. Cestou zpět ještě koupím nějaké noviny. Ne snad kvůli jejich obsahu. Ta změť písmen na mě po ránu stejně nepůsobí, ale je to asi jeden z civilizačních návyků. Rohlík, máslo a káva pak zamezí dalšímu tichému předení mých útrob a hurá tam ven. Dnes mě má nálada však přinutila k činu, který bych ještě včera odsoudil. Nikde nikdo! Suverénně mířím k „mému průzoru“. Ale co to? Cihla leží na chodníku. Opatrně nahlížím dovnitř. Na druhém konci, asi necelý metr ode mě je oko! Chvíli jen tak koukáme. Já asi dost udiveně. Oko naproti takovým zvláštním těkavým pohledem. Pak se ozvalo takovým přidušeným hlasem: „Nemáš lízátko?“ Odskočil jsem. Za zdí se právě nepochybně konala ranní vycházka. Po chvíli váhání jsem popravdě odpověděl, že nemám. To zvláštní oko s jizvami času kolem, které vypadalo tak dospěle a při tom se na mě dívalo jako dítě, posmutnělo. Slíbil jsem, že zítra „něco“ donesu. Získal jsem tak nový návyk. Každé ráno jsem přes zeď házel bonbón. Nevím ani proč. Asi jsem nechtěl zklamat! Občas mi připadalo, že blázen jsem tady já.

Šlo to tak několik měsíců: bonbón a oko, které za svým pohledem skrývalo celý svět. Byla to nízká cena za ten neobvyklý pohled. V podstatě jsem si ono oko oblíbil a patřilo neodmyslitelně k mému životu. Někdy jsem uvažoval proč tam vlastně je. Proč ono ano a já ne? Nikdy jsem se ho však nezeptal nahlas. My jsme spolu od našeho prvního setkání vlastně už nikdy nemluvili. Aspoň ne hlasem.

Jednou ráno jsem jako obvykle při cestě do práce vysunul cihlu. Zůstal jsem nehybně stát s omšelým oranžovým kvádrem v ruce. Něco nebylo v pořádku. Na druhé straně byla jen pustá zahrada. Oko nikde. Čekal jsem ještě chvíli, ale nic se nestalo. Vrátil jsem cihlu - bránu mezi dvěma zcela jinými světy - zpět na místo. Celý den jsem jen zádumčivě bloudil ulicemi. Odpoledne jsem hned spěchal k té zdi. Marně. Ani další den tam oko nebylo. A ani další a další. Plynuly dny a týdny. Můj život byl zas prázdnější, smutnější, nesmyslnější. Nikdy jsem neviděl majitele oka. Ani jsem neznal jeho jméno. Vůbec jsem netušil, co se stalo. Byl prostě konec téhle podivné známosti.

Dnes ráno se stala zvláštní věc. Probudil jsem se ve své posteli a zjistil jsem, že můj pokoj je jiný. Je menší a útulnější. Na stole stojí stále stejný starý ochraptělý budík a v zásuvce mám plechovou krabici se zbytkem bonbónů, které už nikdo nedostane. Z okna mám výhled do krásné zahrady věčného klidu a dveře mého pokoje mají kliku jen z venčí.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'marvec', 14.10.2004 23:13.

Názory čtenářů
15.10.2004 00:03
Humble
Není to špatné, i když mám pocit, že jsem už někdy někde něco podobného četl. :o)
15.10.2004 00:08
marvec
Humble napsal(a):
Není to špatné, i když mám pocit, že jsem už někdy někde něco podobného četl. :o)
Už se mi několikrát stalo, že jsem objevil již objevené, ale tohle jsem skutečně vymyslel celé sám :-)
15.10.2004 11:30
aldebaran
Dobré. Kdy bude další dílko?
15.10.2004 16:14
Humble
Tvé autorství jsem rozhodně zpochybnit nechtěl :o)
30.10.2006 08:33
Luciena
Je to zajímavé. Konec je moc smutný...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)