Neplač princezno pampeliško hloubka se prohlubuje výškou a výška hloubkou zvyšuje se
jde temný zimní chór a nese v záňadří předzvěst utrpení O to více se radost zpění v řečištích žil flétničkou jara jaro ?...jen sen!...dnes zima párá břicho mým květům na záhonech má paní květiny tu ponech - vichřice nebem kočár žene... Květy jsou mrazem popálené jak dlaně u krbu mám hřát? toť světa řád...řád pomíjení - svůj život musíš zachovat život bez květin život NENÍ! musíme domů - vítr zvrat nese sem v mracích, tichnou stromy Sníh šrámy Země přikryje... vše mladě křehké vichr zlomí už teď v korunách rekviem.... co milé mi - vše zima zmaří... dej odpočinout od slz tvářím jen pro květiny je mráz kat nelze mi přestat - pláč se děje nechej mě ... nechej vyplakat vyplakat drápy beznaděje Vyplakat lůna dalších zrodů (pláč nezastavíš....pláč se děje) i krev i sny ne jenom vodu... až do lůna mých dalších zrodů... až na okraj .... tam zlatá vitráž... chrámoví větví... slunce jas... ach Pampeliško co to říkáš?! chvěješ se zimou... pobledla's...! Tam rozmlžení čekají mě.... pojď ....odlož ke mě žalu břímě střevíčky's někde poztrácela horečka zbavuje tě těla prokřehlé ptačí pápěří... kamínky chřestí...poběžím hladina mlhy... rozestoupí... jas vůně barvy kolkolem šílenství mi tě z dlaní loupí Zlatá zář! toť jen šaleb lem!.. ...je slunce hříva rozpuštěná splývání času nebe hvězd tvůj pohled...jak by ze skla stěna... nelze ti jít už? ...smím tě nést? Je chléb je v misce teplé mléko, je střecha krb a zemitost po jarní trávě...hebce měkko vrať se! Nač? člověk je jen host... SEN...jenom sen! nenech se zmámit! který z těch světů snem je víc? tam u vás zbývají jen rámy jen kostry černých borovic šedavý příkrov nad kostrami...
Těžko říct který snem je víc.... Tady jsme nic... a tam jsme sami a šedý příkrov nad kostrami smích rubem líce...pláč je líc
Zde plátna věčná v barvách svíti... Běž milý můj... běž... musíš jíti!!! Skořápka těla spánek žádá a vítr něžně ze sněhu spřádá mi závojíčky.... spřádá... květiny šly... teď na mě řada.... nezdržuj hříbě od běhu...
Nezdržuj hříbě nedočkavé mé slunce smutkem nezarmuť! blankytu koráb vstříc nám plave; nezdržuj hříbě nedočkavé vrať se má paní....
S Bohem buď
|