Komu je vůle má navíc tak

až pokleká a s hlavou skloněnou

rozbíjí na kameni ořechy…

 

Více kroků

k mé chýši zabilo už mnoho min

leč všichni živí – jenom ohlušeni

jsou u mne přišlí tak že nemohou už jít

a slyší mne jen bíle…

 

Uchopte nože

někde odestané v minulosti

poučte děti z válečných filmů

ať pod každý drn čepel vkládají

a při květinách prosím

rozumějte technice… Jakoby

byla tím čím není: tedy

tím čím opět a opět není:

a tedy se něco sleduje:

 

Přišlo to s kamenným deštěm:

nic podivného : obyčejný výbuch

v zasněženém lomu: na chvíli

padal mezi nimi svými citoslovy

snad jenom na okamžik nadzemskými…

 

Pominutě - po prodlevě

zkoušeli navázat tichými ach

a když i celými jmény - měla jen znít

ale o trochu trvaleji

a v prostoru…

 

…aby se dalo přespávat

ale tentokrát spolu

a nikdy ne už v noci