obzor je napůl překrojenýa v zlaté trávěotisk ženyv trávě co stáčels do spirálykde jsme se lokty opírali
od boku střel měmalou rážímě tisíc dešťů nezavlažíže pršeloa přestávástřel měi tak jsem bezhlavá
ohlédl sesuž nedozpívášještě mimilýruce přivažpřivaž mě k sobědrátem vlasemže vraním hlasem křičela jsem
mně v žádném deštinezrezavístočené stéblo zlaté trávy a nepřevážímber kde berkámen když padá zpod žeber
-t-
moc krásná, líbí se mi *